Gary Fisher Mt Tam

Ročník 2000 | 6061 T6 Alu D.B. | Shimano XT

K rámu Gary Fisher Mt Tam cítím mimořádnou nostalgii. Přebývá u mě od okamžiku, kdy opustil prodejnu BC Sport v Semilech jako komplet poskládaný katalogový bike. Celý svůj život tak měl jednoho majitele, mou maličkost. Psal se rok 1999, když jsem ve Velu spatřil celostránkovou reklamu na závodní stroj značky Gary Fisher za zaváděcí cenu. Českou distribuci přebírala společnost Bretton a tohle byla jedna z jejích prvních promo akcí. Druhý nejvyšší model po Supercaliberu, modelu, který v sedlala i dvojnásobná olympijská vítězka, italská koc Paola Pezzo. Nešlo odolat...

V roce 1999 jsem chodil na gympl. Kdykoliv to bylo možný, sednul sem na svůj Authora Versus a zdrhnul do Jizerek nebo na Ještědský hřeben. Svátečně do Lužiček. Byla to krásná a pionýrská doba. Rodiče na chození po horách moc nebyli, a tak jsem okolní kopce do té doby skoro neznal. Na spoustu míst, který dnes znám nazpaměť, mě tenkrát dovezlo právě kolo. Do paměti jsem si tak ještě stihl uložit holý jizerský pláně, zbytky mrtvých lesů, liduprázdný hory, tichou Jizerku. Proměnily se za těch jednadvacet let k nepoznání.

Čím víc jsem jezdil, tím víc jsem toužil po pořádným horským bicyklu. A tak se stalo, že jsem na konci roku ukecal tátu, ten se plácnul přes kapsu a Gary Fisher byl doma. Matně vzpomínám, že cenovka dosahovala částky 50 tisíc plus. To byla na začátku nového milénia, kluci a holky, podstatně větší pálka, než dnes. Zpětným pohledem je naprosto jasný, kdo na týhle transakci vykrvácel víc (byla to poslední tátova investice do mýho ježdění, svoje investovaný peníze jsem už dávno přestal počítat, radši:-).

Moje nový kolo bylo ve svý době špičkovým závodním náčiním, které vyčnívalo. Deset let po revoluci se jezdilo na jiných strojích, než dnes. Mít na kole XTčko nebo XTRko, to už bylo něco! Gary byl postavený na lehkém hliníkovém rámu. Osazený XTčkovým kombem brzdových a řadících pák, XTčkovým smykem a XTRkovou hazkou. Brzdily Véčka od Avidu, jednoduchý a funkční (XTčka se v tom roce dělaly s paralelogramem - těžký a jak se později ukázalo náchylný k vůlím). Kliky, zapletený kola, sedlovka, představec a řídítka obstarala domácí stáj Bontrager. Pružila a tlumila dnes už ikonická vzduchová vidlice Rock Shox SID XC (změna oproti katalogu, tam byly ještě vidle Manitou). Co dělalo kolo v té době odlišným byla Genesis Geometrie. Gary Fisher produkoval relativně nízké a dlouhé rámy. V kombinaci se sedlovkou bez offsetu a krátkým představcem seděl jezdec uvnitř rámu a získával tak lepší ovladatelnost. Geometrie, co předběhla svou dobu.

První dva roky dostávala tahle sestava slušně zabrat. Jako mladý nerozvážný hoch jsem první vyjížďku podniknul hned, jak se po Novém roce (2000) trochu oteplilo. Na tom by nebylo nic nerozvážného, kdybych se nevypravil po kluzký silnici na Ještěd. Kolo jsem tak logicky položil hned na první vyjížďce. Po návratu jsem měl velký problém odemknout domovní dveře. Inu "Learning by doing". Šrámy na kole jsem po pár týdnech rozdejchal a cit v prstech se mi, naštěstí, taky brzy vrátil.

Celkově byla tahle doba hodně formující. Zjara jsem poznal dalšího cykloparťáka Plášu. Lítal v tý době za KC Kooperativa. První vyjížďka s jeho bandou mi ukázala, jak moc jsem v terénu marnej. A na co je to kolo vlastně stavěný. Přivezl jsem si domácí úkol sjet po žluté turistické Jezdec. A během pár měsíců ho splnil. Dneska, když tam jdu běhat, to upřímně nechápu. K týhle době se pak váže ještě jedna vzpomínka. Dodnes si pamatuju, jak se klucí smáli mým řídítkům. Schválně, jak široký vozíte? Už si nepamatuju, jaký rozměr byl na Garym, ale nejspíš 580 nebo 600 mm. Říznul jsem je pak tuším na 520 mm. Taková byla doba, kluci a holky.

První závod, který jsem na Garym odjel, bylo XCéčko kdesi u Český Lípy (stále se psal rok 2000). Klucí po zaznění startovního výstřelu vyrazili surově vpřed a já zůstal na chvostu. Potěšilo mě nakonec, že jsem v druhým kole bodnul. Byl to jeden velký omyl. Naštěstí pro mě zrovna vycházela hvězda cyklomaratonů. O rok později jsem si dva cvičně zajel. Na Krušnohorském maratonu (startovalo se v Litvínově) jsem bodnul první kilometr po startu a zbylých 100km odjel bez náhradní duše. Nakonec z toho bylo krásný XY místo v čase XY.

V Ústí nad Labem to bylo divočejší. Domluvil jsem přespání u přátel z punkové kapely Houba. Dali jsme s nima večer před startem koncert (opět v Litvínově). Po koncertu jsem šel spát, zatímco zbytek pokračoval. Nevyspal se nikdo z nás. Dva trénovanější parťáci druhý den lítali mejdanu nazvdory, jeden méně trénovaný (nejmenovaný) zvracel v prvním kopci a zbytek si užil, já jsem nezvracel a trpěl celý závod. Aby nebylo zážitků málo, tak nám cestou domů mezi Cvikovem a Jablonným došel benzín. Čtyři kola na střeše hold s aerodynamikou Škody Favorit zamávaj. V kombinaci s unaveným řidičem nevěnujícím náležitou pozornost ručce palivoměru na problém zaděláno. Learning by doing.

Cyklomaratonů jsem si vystřihnul ještě několik, než jsem Garyho pověsil na hřebík. Paradoxně během studia na vysoký, kdy bylo času na ježdění plno. Přišly jiné kratochvíle. Na Garyho sedal (doslova) prach. Od potupné zkázy ho zachránilo děvče, které přišlo do mého života v roce 2003. Jezdilo na kole a bydlelo na úpatí Ještědských hor, jen coby kamenem dohodil od Lužiček. Krásný příběh s ne úplně šťastným koncem (nejdřív pro kolo, pak i pro mě:). V roce 2009 jsem si koupil nový moderní stroj Giant XTC. Gary prošel rozborkou a sborkou, chvíli byl na prodej, chvíli jezdil jako zimák. Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné a kdo se směje naposled, ten se směje nelíp. Místo Garyho jsem nakonec prodal rámovku Gianta a poskládal si znovu svoje první závodní kolo do plný parády. Král je mrtev, ať žije král!

Příchod druhé evoluce Garyho byl přímým důsledkem prvních projevů mých retro nálad. Mezi Giantem a Garym se objevil mezičlánek v podobě ocelového Treku 990 ZX poskládaného z Garyho starých dílů. Steel is Real. Trek se u mě dlouho neohřál. Součástí škatulat se ale stala modernizace Garyho, který dostal novější sadu Shimano XT z Gianta, černý Véčkový brzdy z téže sady (krásný kousek), vidlici Manitou Skareb a zapletená kola Mavic Crossride. Tahle evoluce se mnou zažila velký chvíle. V roce 2012 jsem oslavil třicetiny a v jednom roce jsme si s Garym vystřihli několik monumentů.

Prvním z nich byl jarní Malevil Cup, který se na dlouhé trati jel jako Mistrovství Evropy XCM. Hobíky vypustili asi půl hodiny po profících a náš tehdejší amatérský oddíl si to nenechal ujít. Dlouhý Malevil jsme s Garym zdolali úspěšně. K oněm osudovým srpnovým třicetinám jsem pak dostal jako dar-nedar startovné na bajkové maturitě Rallye Sudety. S Garym jsme nocovali v autě před závodem a druhý den se přes sedm hodin snažili dostat do cíle. Druhý monument rovněž pokořen (Hvězdu jsem ale pokorně sešel po svých, jako většina borců ostatně). Další akce už byly naštěstí víc na pohodu. Rychlebské stezky s oddílem a Monte Tremalzo na Gardě sólo během svatební cesty s mou drahou polovičkou. Nad Garym se však pomalu, ale jistě začala smrákat mračka.

V roce 2011 do naší rodiny přišel nový stroj. Byla jím famózní silnička postavená na rámu Cannondale CAAD9 a stříbrné desetirychlostní sadě Campagnolo Veloce. Chvíli se s Garym na férovku střídali v najíždění kilometrů, pak jsem ale Cannonu totálně propadl. Druhá evoluce Gary Fishera se odebrala na věčnost. Rám sladce spinkal až do roku 2019. V tom roce jsem se začal hrabat ve starých kolech. Na svůj první projekt ocelového Authora jsem si od kamaráda Břéti sehnal černou vidlici Rock Shox SID XC. Přesně takovou, jakou měl můj Gary v originále. Osadil jsem ji, ale nebylo to úplně ono. Putovala do šuplíku. Chvíli tam ležela vedle Garyho, až už nebylo cesty zpět.

Třetí evoluce Gary Fisher Mt Tam je z větší části dobově korektní variací na katalogovou verzi. Hliníkový rám ponechaný v dobové patině, tzn. především bez červených samolep, které v průběhu let vzaly za své. Osu kola tvoří rám společně s vidlicí Rock Shox SID XC, která sice nebyla v katalogu, ale na kolo patří (výrobce ji nakonec vyměnil za původně zamýšlenou Manitou MARS). Kolo pohání a řazení obstarává téměr kompletní devítirychlostní Shimano XT vč. dutých klik na střed Octalink. Brzdí Véčka od Avidu, jen o málo mladší verze těch původních katalogových. Kola katalogová nejsou, ale do celkového setupu (alespoň za mě) dobře zapadají. Ráfky Mavic XC717 z místního servisu, jeté, neprobrždění za dvě sta korun (i takové poklady se občas najdou), zapletené na nábách DT Swiss. Představec a sedlovka oproti kolům autentické jsou. Pro první jmenovaný díl jsem se vydal za (v článku zmíněným) děvčetem z úpatí Ještědských hor. Použil jsem 90mm představec Bontrager Race před mnoha lety na stavbu jejího kola a v roce 2020 ho získal zpět výměnou za jiný, obyčejnější komponent. Druhý jmenovaný díl mi přišel z USA z ebay. Obojí dodává kolu na fotografiích správnou dobovou náladu. Ano, na fotografiích. Neklid v duši způsobil v nedávné době zisk jiného, ocelového stroje. Přestěhovalo se naň několik komponentů z Gary Fishera. Rám ukládám do své sbírky. Snad někdy mě ještě můza políbí.

Chci na Homepage!