STARÝ···KOLA

Domů

Blog

Sbírka

Pár slov

Před více než padesáti lety vznikl pod rukama Garyho Turnera BMX rám. Gary jej s láskou a péčí (o tom jsem bytostně přesvědčen) svařil pro svého syna Craiga. Nevím, zda tenkrát tušil, do čeho se právě uvrtal. Každopádně věci se daly do pohybu rychle. V roce 1979 k sobě přibral parťáka Richarda Longa a společně založili značku GT Bicycles. O pět let později začali produkovat první horská kola a v první polovině devadesátých let se stali tahouny celého odvětví – ať už z pohledu tržních úspěchů, nebo technologických inovací.

Pro mnoho nadšenců je aura GT bytostně spjata s průkopníkem bike trialu a extrémních taškařic na horských kolech Hansem "No Way" Reyem – ikonou nejikonovatější. Nebyl to však jen on, kdo tehdy neúnavně šířil evangelium GT. Týmoví parťáci Juli Furtado, Nicolas Vouilloz nebo Mike King patřili v oné době rovněž ke světové špičce, k nejviditelnějším sportovcům raketově rostoucího cyklistického odvětví.

Není divu, že se značka GT Bicycles těší mezi sběrateli velkému respektu. Ani já nejsem výjimkou. Mezi modly řadím kultovky Psyclone z oceli, Zaskar z hliníku, Xizang a Lightning z titanu. Zatím se ale spokojuji se sněním a radost mi dělá GT Karakoram z roku 1993 v barvě Ferrari Red – v té, ve které není otištěn v katalogu. V mé sbírce tento srdeční stroj figuruje téměř od začátku.

Objevil jsem ho v roce 2020 v nuzném stavu, s nakopnutou vidlicí, na skupince Urbanvelo Unlimited. Rozhodnutí o koupi chvilku zrálo. Když kolo nenacházelo svého kupce, ťuknul jsem majitele: „Za kolik?” Tuším, že dohoda nakonec zněla na pět tisíc korun za GTčko a dva relativně slušné ocelové rámy se zbytky osazení. Bůhví, za kolik jsem se jich následně zbavil, ale cenu to stlačilo na snesitelnou mez. Datum a místo převzetí jsme domluvili na 17. listopadu 2020 na pražském Andělu.

Do hlavního města jsem v den studenstva vyrazil už ráno za kamarádem Vladkem. V plánu byla společná podzimní vyjížďka směrem na Karlštejn a lomy Malá a Velká Amerika – první pro mého čerstvě poskládaného červeného Sectora. Během večerního návratu zpět na sever došlo k mezipřistání na Andělu – a kufr mého vozu se zaplnil. Tak to má ostatně být. Chlap nemá jezdit domů s prázdnou.

Tuším, že vykládka v Liberci proběhla tenkrát velice tiše. Nebylo vždy třeba na sebe a své koníčky za každou cenu strhávat pozornost rodiny. Usmíval jsem se ale celou cestu až domů od ucha k uchu. Prodejce mi totiž posdílel příběh, jak k GTčku přišel.

Koupil jej ve velkém balíku společně s další zhruba padesátkou kol. Všechna bez výjimky v žalostném stavu. GT bylo jedno z těch lepších – kromě nakopnuté vidlice solidní veterán. Domů to dovezl na několikrát velkou dodávkou. A hádáte správně. Přítelkyně ho za tak skvělý kauf... nepochválila.

To bylo v dílně radosti! Jeden z mých prvních sběratelských úlovků a kupa nových, dosud nespatřených součástek, nad kterými oči přecházely. Velice brzy došlo na rozborku a odhalení vad, které při koupi zůstaly skryté. Blbec jsem nezkontroloval úroveň zatuhnutí sedlovky v rámu. Au. Naštěstí to nebyla tragédie. Lázeň v Konkoru, svěrák a trocha hrubé síly to spravily. Uf.

Vyčištěno, promazáno, přes zimu nahrubo poskládáno s černou vidlicí GT Bologna Lite. Cvakl jsem první rychlou fotku, nahrál na Bike-forum – a ještě ten den přišla nabídka na dokonalý upgrade. „Dám ti katalogovou červenou Bolognu. Mám ji plonkovou,“ zahlásil Honza Hándl z Olomouce. Dokonalé. Plácli jsme si a záminka pro návštěvu jeho rozsáhlé sbírky byla na světě.

Za Honzou jsem se za pár měsíců opravdu vypravil. Když se nad tím dnes zamyslím, byl to ten moment, který o dva roky později dal vzniknout myšlence na seriál článků Čeští sběratelé pro časopis Velo.

Vše by bylo krásné a dokonalé, kdyby se neobjevil ten můj nešvar. První sběratelský úlovek, druhý, třetí… Rozebíralo se to a skládalo jedna báseň. Jenže úměrně tomu, jak v dílně přibývalo kol, ubývala energie na jejich dotahování. Na pětadevadesát procent sestavené GTčko, již s červenou vidlicí a původním černým sedmirychlostním LXkem, se v jednom okamžiku smutně postavilo do kouta. Zůstalo tam dva roky.

Nový impulz přišel až v roce 2023 s již několikátým předsevzetím nešvar zlomit. Jeden nebo dva večery tenkrát stačily a bylo komplet. Jen klínek originálního ocelového představce GT to mé brutální nasazení neustál. Praskl. Vyřešil to žlutý forbec KORE. Ač dobově mimo, udělal velkou parádu. A první vyjížďka v Lužických horách? Čirá radost završená malým pivem v hostinci U Tří lip, kultovním to zařízením pro žíznivé cyklisty!

Ještě to ale nebyl happy end. Skrz dílnu se přehnaly vlny nákupů a prodejů. Několikrát jsem procitnul ze spánku s pocitem, že toho mám vážně moc. Hledání té správné vize. Rozebrat, poskládat a zase rozebrat.

Mému kritickému oku neuniklo ani rudé GTčko se žlutým forbecem. Vyhodnotil jsem to naštěstí „jen” na další rozborku a odložení do kouta. Mohlo být hůř. Někdo ze šťastlivců ze skupinky Retro MTB CZ by získal krásný kousek historie… a já bych ostrouhal.

Štěstí se ale na GTčko přeci jen usmálo. Jelikož rád dojíždím do práce, došlo k jeho vzkříšení – s o stupeň modernější sadou Shimano LX, strmějším představcem Kore a širšími řídítky MAX1. Slibovaný happy end. Doufám. Už máme za sebou společné podzimní cesty do práce, s dcerkou na něm jezdím kolem komína. Vedle červeného čtyřiadvacítkovéh Woomu to šestadvacítkovému GTčku náramně sekne.