STARÝ···KOLA
Marian: Kangaroo Prodigy
#starykola | 14. září 2022
Když něco opravdu chceš, najde si tě to samo, řekl mi Marian Šobr během jedné z našich prvních debat o životě a o devadesátkových kolech. Stačí tomu jít jen trochu naproti. Důkazem, že to opravdu funguje, jsou všechny čtyři rámy z produkce kultovní pražské resp. žižkovské značky Kangaroo, které se postupně protočily u něj doma. Dnes Marian drží už jen Easy Ridera. To mu ale neubírá nic z jeho elánu a lásky ke klokanům, k oceli a také k předávání cyklistické vášně svému potomkovi, malému Damianovi.
„První kolo mi naši pořídili zhruba v půlce devadesátek. Doma jsme byli tři. Šetřilo se, takže si dovedeš představit, co to bylo za kvalitu. Už tehdy jsem z obrazovek ČT jedničky věděl, že se na kole dá jezdit i z kopce. Pohárový závody jsem si nahrával na VHSky a dokonce bych je ještě někde vyhrabal,” vzpomíná na svoje začátky Marian a dodává, že tato etapa nebyla nikterak dlouhá. Záhy podlehl vůni benzínu a cyklistika musela jít stranou.
V sedmadvaceti se Marian přestěhoval do Prahy, prodal auto a adrenalin začal hledat opět na dvou kolech z kopce dolů. „Za rozumnou cenu se kolem roku 2010 daly sehnat akorát tak hliníkový bídy, několikrát svařovaný. Po epizodě s pětkrát vařenou Univegou jsem se na Facebooku přihlásil do skupiny fandů rámaře Franty Mrázka a úlovek na sebe nenechal čekat dlouho.” Modrou příšerou, jak něžně Marian tituluje svůj stroj značky Hnída, to všechno začalo. Věrný jí je doteď, s maličkými přestávkami samozřejmě.
Známe to všichni, jednou ocel, vždycky ocel. Ve svém dalším bádání narazil Marian na žižkovskou garážovku Kangaroo. Prý má rád drobnosti, takže začal podkovami… a vidlicemi (OK, Tatanka zas taková drobnost není). A jelikož moc chtěl víc, vesmír mu to splnil. „První u mě přistál rám Red Soil. Zařídil jsem mu repasi u kamaráda, kterému Red Soilů prošlo pod rukama několik. Free Rider, Easy Rider a Prodigy následovaly. Na kola jsem dostal jen poslední dva jmenované,” bilancuje Marian a přitom dává k dobru hlášku svého bratrance, kterou se očividně neřídí: „Dřív jsme na devadesátkový kola neměli prachy, dnes na ně nemáme koule.”
Během Marianovy cesty došlo i na setkání s duchovním otcem značky Kangaroo Rudolfem Novotným. Stačilo opět jen chtít a stalo se. Dovedl ho k němu pevňák RB s klokaní vidlí, který kupoval… a jen tak mezi řečí se mu u toho prodávající zmínil, že Rudolf byl jejich soused. Kontakt se povedl a setkání přineslo plno užitečných materiálů pro další práci.
Za druhým osudovým setkáním stál rovněž inzerát. Tentokrát na vidlici Marzocchi Shiver. „Prodával ji jeden z provařených devadesátkových stavitelů kol, brněnský Bolek Krutor. Vidle putovala na Modrou příšeru i se samolepama Krutor, které z ní nikdy nesundám,” směje se Marian. „Dali jsme se s Bolkem ještě párkrát do řeči a výsledkem byl bonus v podobě rámu Kangaroo Prodigy v šílených khaki odstínech. Údajně pocházel přímo z Fortu. Ten totiž klokanům rámy vařil a po jejich odchodu ze scény vyprodával skladové zásoby za ceny více než lidové,” dodává.
Rám Prodigy si u Mariana několik let poležel, než přišla jeho chvíle. Ještě na podzim roku 2021 se nenápadně povaloval na Festivalu cyklistiky Roberta Štěrby v sekci Česká péroškola. Poté padlo rozhodnutí Prodigy repasovat a první kroky vedly logicky za Frantou Mrázkem, který se svého času na vývoji tohoto rámu podílel. „Klokan dostával bomby, takže Franta hledal a vařil praskliny na místech, kde to obvykle praskalo, na nejkritičtější místo přidal výztuhu, upravil uchycení kladek a vyměnil vložky v čepech,” jmenuje Marian péči, která se rámu dostala. Na závěr přišlo lakování a samolepy, částečně originál od Rudolfa Novotného (vč. stříbrného štítku Fort Frames), částečně Marianova invence spočívající v rozměrnějších černých nápisech Kangaroo (v origo fontu samozřejmě).
Z komponentů nelze nezmínit autentické gaučovité sedlo Titec Berserker, obtížně sehnatelný plně funkční tlumič s roztečí 230 milimetrů nebo zapletená kola. „Musel jsem tam dát svoje oblíbené dvacet čtverky. Na ty já jsem úchyl,” přiznává Marian a dodává, že se taktéž jednalo o oříšek, především co se dostupnosti plášťů v šíři 24x2.6 až 3.0 týká.
Samostatnou kapitolou byla přední odpružená vidlice. Ač Kangaroo výrobou vidlic v garážových podmínkách v Česku proslulo, nejednalo se v tomto případě o volbu číslo jedna. „Tatanku jsem už před časem poslal dál kamarádovi z dílny Roberta Štěrby. Shodli jsme se, že jí bude líp na polici. Tyhle vidlice potřebovaly po každém ostrém nasazení řádný servis. Rozebrat, vyčistit, promazat elastomery a zase složit. Navíc to v zimě vůbec nechodilo,” popisuje Marian dobová klokaní bolístka. Volba tedy padla na Suntour RUX, funglovku z roku 2006, kterou Marian těsně před pandemií vysvobodil z jednoho obchodu. Čekala tam na něj celých 13 let. Po výměně oleje a gufer byla připravena do služby.
Co se nepodařilo, bylo vyladit klokana originální sadou blatníků. To už čeká na nového majitele, ale nepředbíhejme. Vize byla rozkročit se mezi rodným Krnovem a trvalým bydlištěm na Kladně, Modrou bestii garážovat na Moravě, Prodigy ve středních Čechách. „Na to moje hovno, co jezdím, opravdu velký luxus…” směje se Marian. Pak ale přišly zdravotní trable s kolenem, operace, rekonvalescence a jako třešnička na dortu recidiva. „Zachraňoval jsem juniora od karambolu, přeskočil zábradlí a koleno si dorazil. V tu chvíli mi blesklo hlavou, že se sjezďákem je pro letošek konec,” uzavírá příběh Marian. Modrá bestie v tu chvíli dostala přednost a Prodigy šlo o dům dál. Starým kolům však Marian zůstává nadále věrný, i když… „S dobou jdu progresivně v osobě svého syna. Fotr zůstane už navždy zamrzlý na přelomu devadesátek a nového milénia. Tak je to podle mě správně.”
Díky za pokec!