STARÝ···KOLA

Domů

Blog

Sbírka

Archiv

Pár slov

K cyklistice jsem poprvé přičichl v létě roku 1988, když mi bylo šest let. Už ani nevím, proč tak pozdě. Místo a značku svého prvního bicyklu si ale vybavím přesně. Vypuštěné venkovské koupaliště s betonovou vanou a růžový Spurt Extra. Když se Spurt definitivně rozpadl, dostal jsem cestovní Esku. Rodiče ji vybrali tak, abych na ni dorostl a mě jejich rozhodnutí bolelo pokaždé, když jsem sesedal. Můj rozkrok se s železnou pravidelností setkával s horní rámovou trubkou. Záhy poté do Česka vtrhnul vynález horského kola a Eska začala být v mé sociální bublině pro smích. Vystřídal ji Author Texas. Kus poctivého železa, na mou subtilní postavu až přespříliš. Nevadilo mi to, hlavně, že měl 18 převodů, rovná řídítka a terénní pláště.

Střih. Psal se rok 1998, když jsem na konci podzimu potkal bývalé spolužáky ze základky Libora a Vencu. Domluvili jsme vyjížďku do Jizerek. Na vrcholových partiích už ležel sníh, jízdu střídala chůze, mráz zalézal za nehty. Návrat byl ale triumfální, hlavy plné smělých plánů. Následující rok jsme začali do hor zdrhat pravidelně. Do Jizerek, na Ještědský hřeben, svátečně do Lužiček. Byla to krásná a pionýrská doba. Rodiče na vandrování moc nebyli, na spoustu krásných míst v okolních horách mě tak dovezlo až kolo. Do paměti jsem si uložil liduprázdné hory, holé pláně, zbytky mrtvých lesů a tichou Jizerku. Mnohé se dnes změnilo.

Střih. V roce 2017 jsem odhrnul silnou vrstvu prachu ze svých vzpomínek. Malevil Cup, Rallye Sudety, Rychlebky, Singltrek, Zlaté návrší, Lago di Garda, Dolomity, Passo Stelvio, Passo Pordoi, Bormio, Svatý Mořic... Kolo bylo pevným bodem mého života až do roku 2014, kdy se narodila malá Nina. Z časových důvodů jsem tehdy cyklistiku vyměnil za běh. V onom roce 2017 začal pozvolný návrat. Na jaře 2018 se u mě doma zabydlela ikona. Ocelový gravel od Toma Ritchey. Začalo mě to neskutečně bavit. Na konci téhož roku jsem koupil starý Author Sector a začal dávat dokupy dílnu.

Dílna je skromným útulkem, ve kterém sběratel a amatérský mechanik (obojím myšlena moje maličkost) nachází klid a mír v duši odstíněn od lidí obývajících ostatní prostory vícegeneračního domu. Přístup k repasím devadesátkových horských kol se u mě neustále vyvíjí. Na počátku nebylo nic. Pouze vzpomínky na adolescentní období a neurčitá záliba ve starých strojích s větší či menší patinou, dotažených do plné funkčnosti a schopných zdolávat nástrahy okolních kopců. Postupně se přidal respekt k době, ve které stroje vznikaly a potřeba hledat pro svou sbírku jasný směr.

Toužil jsem vyrážet za dobrodružstvím na starých strojích, a to v mém přístupu vedlo k ústupkům době. Co si budeme povídat, devadesátková cyklistika v sobě nesla jistou dávku masochismu. Tenkrát jsem to tak nevnímal. Při pohledu do zpětného zrcátka ale trnu nad sedly připomínajícími mučící nástroje, terénními plášti šíře 1.95 palce a řídítky zkrácenými na 50 až 55 centimetrů. Své stroje se dodnes snažím polidšťovat, i když už tak striktní nejsem. Sbírka narůstá a není v mých silách všechny jezdit. Stavím jak provozuchopné (pohodlnější), tak muzeální (autentičtější) kousky. Stále držím filozofii "period correct" a stále považuji za logický poslední krok stavby vytáhnout nový stroj alespoň na jednu projížďku.

Ruku v ruce s vývojem přístupu k repasím horských kol koriguji zaměření své sbírky. Stěžejní stále jsou a budou léta devadesátá v Česku. Chodil jsem tehdy očumovat kompletní modelovou řadu Authoru do cyklosportu Kerda v Liberci. Když jsem se dostatečně nabažil, koupil jsem lístek na autobus do Prahy a celý den chodil po cyklosportech. Jejich seznam jsem našel v časopise Velo, který byl mou modlou. Všechno hezky offline. Krom doby vzniku omezuji své choutky na modely s rámy z ušlechtilé oceli. Ústupky mám povoleny, dál si toužím po titanové Moratce, Koně Hei Hei nebo hliníkovém AMP Research B3.

Zhmotněné sny

Na začátku mého sbírání stál český ocelák Author Sector, masám dostupná replika závoďáku Author Extreme svařeného v nuselské dílně Roberta Štěrby. Dones pro něj hoří mé srdce a někdy i peněženka (jak pro model Sector, tak pro nedostižný Extreme). Toužil jsem dlouho po Authoru Magic, až mě jím vesmír doslova zasypal. Následně jsem věc přehodnotil a nadílku jsem zredukoval. Výpady do zahraničí začaly být čím dál častější. Dlouho hledané GT Karakoram ročníku 1993 v barvě Ferrari Red s nakopnutou vidlicí a patinou dlouho odstaveného stroje. Umaštěný a zaprášený hliníkový rám Thin Air kultovní kanadské značky Rocky Mountain smutně visící na háku dnes již neexistujícho libereckého servisu Wide Bike. Titanalový dobový bizár Hercules California Star s kompletní MTB sadou Campagnolo. Pod nánosem komaxitu na bazosi ukrytý poklad z garáže Franty Mrázka a sběratelská ikona v jednom Fat Chance Yo Eddy... Práce mám v dílně na několik životů:)

Na závěr nechám promluvit stránky časopisu Velo, kam se můj příběh zatoulal na podzim roku 2021. Idea vznikla na sociální síti Fejsbuk ve skupině Urbanvelo Unlimited. Do reality jsme ji přetavili u piva s Karlem Kuchlerem v kultovním libereckém baru Vokno. Dodnes se mi vybaví vzpomínka na letní žár následovaný průtrží mračen, která do baru nahnala dav spoře oděných promoklých děvčat. My dva jsme ani nemrkli a dál se věnovali naší srdcovce, starým kolům:)