STARÝ···KOLA

Domů

Blog

Sbírka

Pár slov

Devadesátý osmý rok byl ve znamení červeného Sectora a černého Visiona. Do nejvyšší modelového řady Infinity Series přibyl model Egoist postavený na rámu z trubek Easton Elite. Leštěný hliník, kompletní osmičkové XTR a první generace vidlice Rock Shox SID. V české konfekci věc doposud nevídaná. Sector zaujímal pozici nejvyššího ocelového modelu. To mu ostatně náleželo od začátku až do konce jeho éry. Naposledy se v katalogu objevily dvě varianty. Vybrat sis mohl mezi pevnou ocelovou vidlicí a Rock Shox Judy XC. Mám za to, že ze všech ročníků je tento nejméně k vidění. Naživo jsem se s ním prvně setkal až v jednom pražském sklepě, který má našláplo stát se Mekkou všech sběratelů horských kol. Jsem o tom přesvědčen:-)

Authorem Sector to u mě začalo i pokračovalo. Šedivý model Sector Shock ročník 96 byl můj první veterán. Rok po jeho koupi jsem se v Praze se stavoval pro kombo řadících a brzdových pák XT na Gary Fishera a netušil, co mě čeká. Před nenápadným činžákem stál týpek v čepici. "Ahoj, já jsem Vladko." Podali jsme si ruce a Vladko kývnul směrem ke dveřím. Následovala prohlídka několika sklepních kójí naplněných po okraj koly. Pak kdesi zalovil a červený rám Author Sector ležel přede mnou na dílenském stole vedle XTčkových pák. Nemohl jsem ho tam nechat, to bez debat. Na stavbu jsem pak od Vladka po čase získal ještě katalogová kola s červenými ráfky Sunn zapletená na nábech Shimano LX v perfektním stavu. Velká vzácnost uvážím-li, kolik probržděnch ráfků jsem už držel v ruce. Sada použitá pro stavbu je kombinací dobového LX a XT a pochází z několika kol nakoupených na díly. Vše ve velmi dobré až zánovní kondici. Odpružená vidlice je rovněž katalogová. Našla si ke mě cestu skrze bike-forum. Poté, co jsem zde vystavil šedivý model Sector Shock (měl tou dobou ještě pevnou vidlici Heavy Tools), se mi ozval sběratel Tom z Písku s nabídkou bílé Rock Shox Judy XC. O dva roky mladší bez canti-hangeru, na šedivý model by se nehodila. Otevřel jsem ale katalog z roku 1998 a věděl, že ji musím vzít. A jelikož nevěřím na náhody, nepřekvapilo mě, když mi o půl roku pozděli Vladko prozradil, že rám pocházel od toho samého sběratele.

Na závěr se zastavím u sedlovky, představce a řídítek. Zdá se to jako prkotina, ale nejsem sám, kdo s tím bojuje. Pokud nekoupíte celé kolo nebo nemáte neomezenou trpělivost (eventuelně rozpočet), je to často na dlouhé lokty. V tomto případě bylo potřeba zabojovat s málo vídaným průměrem sedlovky 27.0 (pro Sectory typickým) a sehnat neseříznutá řídítka 25.4 široká alespoň 580 mm. S řídítky je problém obecně. Doba přála zkracování jako v Postřižinách, a tak není problém sehnat skvělý kus šíře 500 mm. Jak jsme na tom mohli jezdit? Netuším. Tady se ale zadařilo. Čistá sada TranzX Zanzi, každý kus z jiného zdroje. Sedlovka ze Sectora 96 (velikost 17.5, padl na součástky), řídítka z prasklého Lincolna 95 (kvůli nim jsem ho mimo jiné koupil), představec z Vladkova stolu.

Epilog: Ne každé kolo projde symbolickým křtem. Sector mi za to stál. Na podzim jsem dokončený projekt naložil do kufru auta a vyrazil směrem ku Praze. Psal se 17. listopad 2020. V batohu výbava na kolo, svíčka a zapalovač. Auto jsem zaparkoval před nenápadným činžákem ze začátku příběhu. Převlékl se a pozdravil se s Volodymirem. Sedli jsme na naše stroje a šlápli do pedálů. První zastávkou byl strašnický hřbitov. Za branou Volodymir neomylně zamířil k hrobu Václava Havla. Věnovali jsme mu krátkou pietu a poté skrze centrum vylidněné dozvuky první vlny COVID-19 vyrazili dolů k řece. Cílová stanice: Karlštejn a lomy Malá a Velká Amerika.