STARÝ···KOLA

Domů

Blog

Sbírka

Pár slov

Nástup devětadvacítek si pamatuji matně. Psal se přelom milénia. První pokusy. O pár let později první dva top modely v katalogu Gary Fisher 2002. Vím, že na začátku jsme se jim posmívali a mysleli si, že se Gary zbláznil. Kamarád závoďák XC disciplín se smál ze všech nejvíc (pozn. zmiňuji ho v této souvislosti i v jiném textu, kde popisuji, jak potupil široká řídítka na mé nové raketě. A já si je kvůli tomu říznul na krásných 520 nebo 540 mm, přesně si už nevzpomenu...). Chudák, nevěděl tehdy, že mu vývoj ani v jednom bodě nedá za pravdu a raději upřednostní amerického vizionáře s kozí bradkou a divnejma brejličkama. Pravdou ale je, že prošlapat cestu novému rozměru kol byla docela dřina...

Principál našeho Fejsbůkového cirkusu Urbanvelo Unlimited Zdeněk mi k tomu napsal: „Úplně si pamatuju, jak s tím Gary přišel. V prvním kole zrovna ne úspěšně, v následujících letech ty první 29ery spadly do jakési nové kategorie "dualsport", což bylo jakože něco mezi MTB a trekking. Ze začátku si to skutečně nepořizovalo moc lidí, a já na to taky koukal s nedůvěrou. Přišlo to v době, kdy vrcholila optimalizace 26er, 3x9 pohon fungoval nejuniverzálněji v historii kola a modely se vzduchovou 8cm vidlicí vážily 12kg. Pořídit se přitom daly do 30tis. Celopéra za 60tis samozřejmě. Dalo by se říct, že bylo dosaženo konstrukčních limitů 26er. Po dekádě překotného vývoje.“ Ano, mnozí, jako já nebo můj kamarád tenkrát uvažovali v tolikrát omílaném schématu. Proč měnit to, co funguje.

Skoro každý den strávím pár minut v dílně krátkou meditací. Vypadá to tak, že zálibně hledím na (pro leckteré chytráky z různých cyklobazarových skupin) hromadu šrotu a jsem happy. Zakonzervované mládí, 26ery, ocelové trubky, pohon 3x9, cantileverové brzdy... za zpátečníka se ale nepovažuji. Vývoji se nebráním, jen mi to někdy trochu déle trvá:) V koutě na mě potutelně mrká gravel, což je aktuálně nejoblíbenější kolo v domácnosti. OK, ocelový rám, absence pevných os a 1 1/8 hlava nejsou zrovna nejvíc hi tech v cyklistické branži dneška. Někde ale svou lásku ke klasice ventilovat musím. Nakonec i na ten 29er teď došlo. I když je to (v době vzniku tohoto textu "téměř") 20 let stará vykopávka.

Cestou z gravelového podniku Nova Eroica Prosecco Hills mě napadlo po dlouhé době prolistovat svou RSS čtečku napojenou na bazos.cz (krátil jsem si devítihodinovou cestu na sedadle spolujezdce). Už delší čas totiž netrávím hodiny a hodiny skrolováním po českých a německých online bazarech. Nová kola si mě většinou najdou sama, občas někdo zavolá, pošle tip, občas na mě něco vykoukne čirou náhodou. Jako teď šílenost s titulkem „Prodám crossové kolo Gary Fisher“ ... pro celkový nepěkný estetický dojem se mi do galerie ani nechce dávat fotografie.

Kros od Garyho Fishera mi přišel jako divnost. Asi proto mě inzerát zaujal. Ze špatné bazarové fotografie se mi podařilo rozlousknout nápis na horní rámovce X-Caliber. Zadal jsem ho do Google a... nic moc. V katalozích na Retrobike pusto, prázdno. Nakonec jsem ho dohledal na posledních stránkách katalogu 2003 v tabulce s komplet specifikací všech modelů. Stránku s fotografií patrně kdosi nenaskenoval. Výsledek: nikoliv kros, ale 29er, kvalitní rám, tragická výbava. Za dva tisíce to za pokus stálo. Do tří dnů vyzvednuto, zaplaceno. Zadání znělo jasně, z šílenosti udělat raketu za co nejméně peněz. Do týdne rozebráno, znovu poskládáno, projeto. Základ kola jsem ponechal. Lehký hliníkový rám s geometrií Genesis, zapletená kola Bontrager Superstock a těžkou odpruženou vidlici Marzocchi se zdvihem 80mm. Nedalo mi to a hodil jsem ji na váhu. Vyplivla téměř dva a půl kilogramu. Sehnat lehčí model 29er vidlice na V-brzdy? Nesmysl. Zaprvé to skoro nejde, zadruhé bych se zpronevěřil zadání. Vše ostatní, co šlo, šlo dolů. Každá součástka demontovaná z kola se pronesla. Jako dárce kvalitnějších komponentů posloužila moje 26er MTB jednička Amulet Perform. Na X-Caliber putovala hlava WCS, pohon XT, brzdy Avid a sedlo SLR. Třešničku na dortu vykouzlily šuplíky. Ze starého Gary Fisher Mt. Tam, který mě kdysi vozil po maratonských závodech, jsem použil kraťounký představec Bontrager Race a ještě jsem ho ostentativně otočil do negativu. Sedlovka do páru se z Mt. Tam nezachovala. Před časem jsem ale sehnal identickou v USA a voila, jako když najdeš. Jedinou dodatečnou investicí se tak stal řetěz a pár plášťů Hutchinson Gila 29 x 2.1.

Sečteno, podtrženo, kolo jezdí ku spokojenosti majitele (mě) a krom praktické role MTB jedničky plní i roli muzejní. Při srovnání s dnešními raketami me baví především značná odlišnost v geometrii. Gary před dvaceti lety vzal geometrii 26eru nafouknul ji a lehce modifikoval. Evidentně se při tom snažil zachovat rozumný rozvor. Zadní kolo přiblížil k sedlové trubce hooodně natěsno. Každopádně měl tenkrát vizi, která se stala realitou v globálním měřítku. Klobouk dolů.