STARÝ···KOLA
Sběratel šedé noblesy
Tomáš Dočekal | #cestisberatele | Velo 8/2023
Titanové komponenty, které ve své době dosáhly renomé světové špičky. Rámy mistrů světa Miguela Martineze a Christopha Dupouey. Ano, řeč je o Morati. Nemůže být o ničem jiném. V Česku bychom na přelomu devadesátých let a nového milénia našli jen stěží inovativnějšího cyklistického výrobce. Zčásti díky zázemí leteckého podniku Mora Aerospace, zčásti díky osobě šéfkonstruktéra značky Svatopluka Zatloukala. Zmiňme jeho patentovaná řešení Morati Stays, B-B Box, M-Bars, nejlehčí kovové kliky na světě nebo silniční kolo SC 1.3 na kotoučové brzdy (vyvinuté ve spolupráci s Bobem Štíchou a firmou Hope). V roce 2004 však přišel konec. Náhlý a hořký. Otevřely se dveře pro vznik sběratelského kultu.
Škrábu se do kopců, jedna serpentýna střídá druhou. Sedím v autě a mířím do Říček v Orlických horách, kde na mě čeká Tomáš Dočekal a jeho sbírka šedé noblesy. Asfaltka se náhle narovná, les vystřídá louka s famózním výhledem do údolí. Jsem na místě. Podáme si ruce a projdeme skrz dům na terasu. Záplava matně šedých kol, rámů, vidlic, sedlovek, představců, řídítek a rohů vyskládaných na modřínových fošnách zatřese celým mým tělem. Tom se na můj příjezd očividně dobře připravil.
„Před časem u mě byl Pavel Hendrych, sběratel a pořadatel zatím jediného srazu kol Morati. Večer jsme u piva zavedli řeč na téma ‚Kolik toho vlastně máš.' Rozuzlení jsme se nedobrali. Já mám vše popsané v Excelu zato Pavel tak systematický není,” otevírá svůj příběh Tom vzpomínkou na nedávné setkání dvou v dobrém slova smyslu fanatiků. „Ráno přišel Pavel na snídani s kusem papíru. V noci prý musel všechno sepsat, jinak by neusnul. Ze srovnání vyšlo, že je moje sbírka o fous obsáhlejší a tudíž pravděpodobně nemá v Česku obdoby. Větší blázny než nás dva totiž neznám,” směje se Tom a je z něj cítit upřímný zápal pro špičkové české řemeslo a velký obdiv adresovaný „malé partičce, která si to ve své době dávala na férovku s velkýma klukama světové cyklobranže.” K tomuto citátu se ještě vrátíme.
Třicet procent v Sezimce
Kořeny Tomovy lásky k cyklistice sahají do přelomu osmdesátých a devadesátých let. „Rodiče mě ke sportu vedli odjakživa. Začátky byly skromné, na první pořádnou silničku jsem našetřil ve třinácti letech, pro první horské kolo jsem si dojel v prváku na vysoké,” říká Tom a stáčí své vyprávění do ikonické nuselské prodejny Roberta Štěrby ve dvoře Sezimovy ulice. „Sednul jsem v pět na první metro a postavil se do fronty čekatelů na Robertův pravidelný výprodej. Třicet procent na kola a dvacet pět na vybavení. Zpět už mě vezl fungl nový šedý Author Sector s pevnou vidlicí, komponenty Shimano LX a XT, řazením Gripshift a šíleným děravým představcem TranzX.”
Ještě ten rok si Tom vystřihl ve svém rodném Brně závod v cross country. Bylo z toho první místo na bedně a záhy také týmové angažmá. „Dostal jsem laso z týmu Rocky Bikes seskupeného kolem jednoho místního cyklo obchodu. Majitelé měli tehdy velké ambice. Vydrželo mě to s nimi šest let, od roku 1997 do 2002,” vzpomíná na dobu, která se mu vryla do paměti především díky jednomu zcela konkrétnímu zážitku. „Na Českém poháru jsem s posvátnou úctou sledoval profíky z České spořitelny. Představ si borce sladěné v týmových dresech sedlající titanové Moratky v plné palbě. Vypadali, jako by právě přijeli z Marsu.”
Dodejme, že brada z Moratek padala nejen amatérům, ale i některým profíkům. Svatoš Zatloukal na to vzpomíná slovy: „Kluci ze Spořky za mnou chodili a líčili, jakého obdivu se jejich kolům dostávalo v zahraničí. Dřív na závody Světového poháru jezdili obhlížet techniku zahraničních závodníků, teď se karta obrátila.”
Zážitky z poháru Toma postupně formovaly. Z oceli přesedlal na prémiový hliník. „Začala mě oslovovat neotřelá technologická řešení. Volba padla na Kleina, kultovní americkou malosériovku. Chvíli jsem ho proháněl po tratích Českého poháru a dobře mi sloužil i po ukončení závodní kariéry. Na jejím sklonku jsem vyzkoušel další kola, tentokrát už sponzorovaná týmem. Vzal je čas. Klein mám ale dodnes schovaný v Brně.”
Za vším hledej ženu
„Rychlé cross country jsem časem vyměnil za vytrvalostní čtyřiadvacetihodinovky. To už jsem závodil na vlastní triko a trénoval v terénu i na silnici. V té době jsme se seznámili s Lenkou a začali sportovat společně. Jenže ejhle, chyběla jí silnička!” popisuje Tom okamžiky, které ho na podzim roku 2004 dovedly k velkému životnímu zlomu (svatbu tím na mysli nemáme). „Ležel jsem v posteli a z legrace napsal do vyhledávání na cyklobazaru klíčové slovo Morati. Jen pár měsíců poté, co v Mariánském údolí u Olomouc utichla výroba titanových komponentů. Objevila se krásná silnička na sadě Dura Ace za rozumné peníze. Nebylo co řešit. Brzy obohatila naši společnou domácnost.”
První roky po zániku Morati se nesly v duchu dostupnosti a relativně slušných cen. V Mora Aerospace, respektivě nově v Honeywellu, prý dokonce uspořádali titanové happy hours. Podle Toma velmi krátké a úderné. „Dostalo se k tomu pár nadšenců tušících opravdovou hodnotu. Obecně ale lidé přestali toužit po něčem, co už jako značka neexistuje a co jim nikdo v případě defektu nesvaří.”
Nástup devětadvacítek, kotoučů a karbonu podle Toma tržní ceny titanových komponentů Morati ještě lehce podrazil. Obojí ale velmi rychle přebila prestiž, kterou si značka ve světě vydobyla. Nic naplat, technologičtí průkopníci jsou ve sběratelském světě ceněni odjakživa. „Doba, kdy jsem mohl jen tiše závidět klukům ze Spořky, byla nenávratně pryč. Začal jsem nakupovat. Ze začátku cokoliv. I to, co mi nebylo,” směje se Tom a dodává, že později dospěl do fáze kultivace sbírky. Silniční rámy velikosti dvaašedesát a jim podobné šly za dobré peníze z domu. „Celou dobu říkáš rodině, že se Tvoje nákupy vyplatí. Čas od času jim prostě musíš ukázat, že mluvíš pravdu.“
K tomu, aby se ve sbírce vyznal, slouží černá lihová fixka a excelová tabulka. Systematický Tom si všechny komponenty analogově popisuje a následně digitálně eviduje. Do tabulky zapisuje i vývoj cen na eBay a dalších inzertních serverech. S podobně finančně náročným koníčkem to ani jinak nejde. Pokud tedy nechcete vykrvácet.
„Na trhu se zformovala skupina nadšenců ochotných ocenit špičkové české řemeslo i vizionářství šéfkonstruktéra Svatoše Zatloukala moderním trendům navzdory. Ceny během deseti let vyletěly prudce nahoru,” říká Tom. Sám na titanových šestadvacítkách jezdí dál a vytrvale v tom podporuje celou svou rodinu, Lenku i obě děti. Na softailu dokonce absolvoval Kopkových 1000 mil. „Míle jsem jel s parťákem, který sedlal karbonovou devětadvacítku. Cítil jsem vedle něj hendikep, ale nezabránilo mi to závod si užít. Morati bylo ve své době ostré závodní náčiní určené k drsnému zacházení. Tuhle vizi Svatoše Zatloukala chci naplňovat dál. Jezdit. Mít s těmi koly nové a nové zážitky.” Jak vidno, u Dočekalů se na titanové skvosty nepráší.
Na závěr chci vědět, jaký byl Tomův nejbizarnější nákup. „Téměř půl roku jsem si dopisoval s borcem od Krakova o prodeji rámu a M-Barů. Nedokázal mi říct v jakém jsou stavu ani kolik za ně chce. Neumím polsky, on neuměl anglicky. Nakonec mi došla trpělivost, sedl jsem do auta a udělal šesti set kilometrovou otočku se zastávkou v Českém Těšíně u bankomatu. Tam bylo potřeba vybrat zloté a určit si cenový strop. Nakonec vše dobře dopadlo. Adresu jsem našel, on zamával rámem, já penězi, řekli jsme naráz Morati a plácli si. Vůbec jsem si u toho nepřipadal jako magor,” směje se Tom.
Když se loučíme, dodává, že ho má návštěva inspirovala. „Víš, nejde být fanatik čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. I moje sbírání je cyklické, někdy na to nesáhnu, co je rok dlouhý a někdy zase nakupuju jak o život. Teď zrovna mám chuť dotáhnout pár svých projektů. Vrhnu se jako první na silničku SC 1.3, vymazlím si ji do top stavu,” padá do horského ticha závazek. Tom se tváří odhodlaně. Kdo ví, třeba nakonec v Říčkách vznikne i muzeum. Ale to, prosím, neříkejte Tomově ženě Lence.
A ještě jedna perlička na závěr. Inspirace bývá zpravidla i na mé straně. Návštěvy českých sběratelů formují můj pohled na sbírání horských kol devadesátých let. V létě jsem neodolal a pořídil si celoodpružený rám Rocky Mountain Element ročník 1998 a vidlici Marzocchi Bomber Z2 Atom. Může za to Tom Bílek a jeho záliba ve špičkových technických vychytávkách. V tom se s druhým Tomem shodnou. Vyprávím tuto příhodu načež zazní logická reakce: „Co si v hlavě odneseš z Říček, Luky?” Zadívám se do tmy, kde tuším vyskládané titanové skvosty v hodnotě stovek tisíc. „Odsud radši nic, Tome.”
Proč to děláš?
„Máme s Morati čtvrtstoletí trvající vztah,” zamyslí se Tom. Může za to obdiv k ekipě České spořitelny prohánějící na přelomu devadesátých let a nového milénia po tratích Českého poháru kola Morati. Rozebíráme to podrobněji v článku. Tak silné emoce se ale nevypálí do paměti jen tak. „Považuji Morati za český technický skvost, mix konstrukčního génia, dokonalého řemeslného zpracování a leteckého technologie, která tomu dává punc jedinečnosti. Když se na jejich komponenty podíváš, uhranou tě svou jednoduchostí, funkčností a výdrží i po těch letech. Víckrát jsem rám položil s rachotem na kámen, abych doma zjistil, že nemá sebemenší škrábnutí.”
Svou roli v tom samozřejmě hraje i nostalgie dob dávno minulých. „Všechno bylo jaksi jednodušší a všechno to společně fungovalo. Jsem kluk, který se zastavil na sedmadvaceti rychlostech od Shimana. Jít s dobou, musel bych každou chvíli řešit nějaký nový, širší nebo delší standard,” dodává Tom.
Poklady z Tomovy sbírky
Morati HC 1.3
Jedna trojku považuji za výkladní skříň Tomovy sbírky a nejsem sám. Účastníci dosud jediného srazu příznivců značky jej ocenili titulem nejkrásnější kolo akce. Původně však tato kráska hltala ostré závodní kilometry v úplně jiném setupu. Až postupem času došlo k obměně komponent, odpruženou vidlici vystřídala titanová pevná, do kokpitu se nastěhovaly M-Bary a celek podtrhly titanové kliky. Ne ledasjaké.
„Získal jsem je jako vedlejší produkt jednoho Morati obchodu. Dohodli jsme se na ceně kola a když už se schylovalo k loučení, vytáhl prodejce jen tak mimochodem prasklé kliky s roztečí Micro Drive. Nikdy předtím ani potom jsem takové neviděl. Pravá byla v pořádku, levá K.O., prý, že mi je dá zadarmo,” popisuje Tom nabídku, kterou nemohl odmítnout. Nota bene, když mu doma v krabici ležela jedna osiřelá levá klika. Praskání klik je u Morati smutný fenomén. Jedna z cest, jak přijít k bezvadnému páru, se tím pádem nabízí. Sehnat komponenty, jejichž smutnější poloviny odešly do věčných lovišť a následně spoléhat na to, že je jednou spárujete. Dovětek ke kolu. Ze závodního speciálu se takto stal drtič cyklostezek s dechberoucí hmotností 7,4 kilogramu.
Morati HC 1.2 Softail
Softaily platily ve své době za rychlé leč pohodlné cross country rakety. Morati přineslo do této kategorie neotřelé řešení založené na kombinaci miniaturního tlumiče o zdvihu 3-4 cm a planžety umístěné u šlapacího středu (tzv. B-B Box). Žádný kloub, veškerou práci zastal titan. „Na kopkových 1000 mil to byla jasná volba,” říká Tom a přidává historku, jak ke kolu přišel.
„Softail jsem společně s dalšími komponenty objevil v jednom olomouckém cyklo obchodě. Už při prvním pohledu bylo jasné, že má hodně za sebou. Samolepky Drásal, snad všechny ročníky, místo tlumiče hliníková tyč, prasklá zadní stavba. I přesto za něj chtěl majitel nesmysl. Komponenty jsem vzal, rám ne.” Z Olomouce odjel Tom s kuriózní nabídkou. Majitel při loučení nabídl směnu za jakýkoliv hliníkový rám jeho velikosti. Tak se stalo. Softail následně putoval na opravu. Dnes je jako nový.
Morati HC 1.4
Vrchol nabídky pevných rámů a zároveň velmi ceněný sběratelský artefakt, to je HC 1.4 bez návarek na Véčkové brzdy. Lze na něm velmi dobře demonstrovat cestu, kterou Morati od svého zrodu ušlo. Jedna čtyřka má oválné trubky, specifické patky i zadní monostay, nechybí ji B-B Box. Pro Toma je to daily driver v tom nejlepším slova smyslu. Parťák do terénu, který s ním odkroutil mimo jiné všechny cyklo dovolené. „S chlapama jezdíme každý rok na týden do hor. Už více jak čtvrt století. Tohle kolo se mnou projelo Evropu od Alp po Balkán,” říká Tom a vrací se ke svému „proč”. Dnešní produkce je prý pro něj jen homogenní množinou nicneříkajících kol, ke kterým si nový vztah nevypěstoval. S Morati to prý „společně s úsměvem dožijí.”
Morati SC 1.3
Vizionářské počiny Svatoše Zatloukala a Boba Štíchy jsou ozdobou Tomovy sbírky. Doma mu parkují silniční rámy s návarkou na kotouč, modely SC 1.2 i SC 1.3. Zatímco jedna dvojek bylo vyrobeno několik desítek, jedna trojky jsou údajně jednorožci non plus ultra. Vznikly jednotky kusů. Tento konkrétní rám objevil Tom na americkém eBay. „Dražil se a zároveň měl nastavenou možnost buy it now. Několikrát to skončilo bez příhozu. Vycítil jsem šanci s majitelem vyjednávat. V další aukci už ale rám zmizel,” vzpomíná Tom.
Kdosi využil šance Buy it now. „Vzhledem k malému zájmu dražitelů zcela ukvapeně, což mě naštvalo,” dodává. Vesmír to ale měl dobře vymyšlené. Za nějaký čas sedl Tom na jednu ze svých Moratek a vyrazil na švih. Na pražské náplavce potkal cyklistu se stejným postižením (rozuměj sedlajícím stroj téže značky). Dali se do řeči a světe div se, z cyklisty se vyklubal novopečený majitel kotoučové jedna trojky. „Rám mu byl velký, ale prodat ho nechtěl. Byli jsme v kontaktu osm let, než přišel ten správný čas k uskutečnění obchodu,” dodává. Drobný zádrhel nastal u určení ceny. Jakou má hodnotu něco, co se na trhu absolutně nevyskytuje? I to se nakonec podařilo a do sbírky přibyl jednorožec SC 1.3 společně s koly zapletenými na nábojích Hope vyrobených na míru nadčasovým českým silničkám.
Rukověť sběratele Morati
Máte po přečtení článku nutkavou touhu vrhnout se do sbírání titanových šperků z Mariánského údolí u Olomouce? Nebo si alespoň nostalgicky poskládat jedno kolo? Není to nereálný cíl. Připravili jsme pro vás s Tomem pět dobrých rad pro začátek.
Za co si připlatíte
Rám je základ, jak si na trhu stojí? Bikový HC 1.1 s návarkami pouze na V-brzdy a bez B-B Boxu se čas od času objeví za relativně rozumnou cenu. Vaši peněženku zatíží rozhodně méně, než špičkový HC 1.4 s B-B Boxem, atypickými patkami a návarkou na kotoučovou brzdu. Pokud se budeme bavit o jedna čtyřce s absencí čepů na Véčka (pouze na kotoučovku), zapláče vaše peněženka ještě o něco více. U silniček je totálním stropem SC 1.3 s návarkou na kotoučovku. Tento rám ale pravděpodobně vaši peněženku nerozpláče vůbec. Vyrobily se pouze jednotky kusů a sehnat ho patří do kategorie „jednou za život, když se usměje vrtošivá štěstěna”.
Relativně dostupné (nikoliv však levné) je kombo představce a řidítek M-Bars. Vzácné jsou vidlice, především ty silniční. Samostatnou kapitolu pak představují kliky. Ve své době značku Morati notně proslavily, držely totiž titul nejlehčích kovových klik na světě. Na hodnotě jim neubírá fakt, že s oblibou praskaly. Většina sběratelů je stejně obřadně schovává ve vitrínách nebo v šuplících. Ještě jedna drobnost se paradoxně vyvažuje zlatem. Pokud ji tedy vůbec seženete. Jsou to rohy.
Rám na rozjezd
Koupíte-li titanový rám, budete k němu chtít sedlovku, řídítka, možná pevnou vidlici. A na to trh bohužel hřeší. Rámy se paradoxně prodávají levněji než zbytek komponentů, vezmeme-li v potaz, za kolik se prodávaly v obchodech, kolik na ně bylo použito materiálu, kolik mají svárů atd. Tomáš tento fenomén přirovnává k dilematu zedníka, který si koupí obkladačky a zoufale shání vyprodanou spárovačku.
V Česku dráž než v cizině
Necelé dvě dekády po zániku značky Morati došlo k přesunu těžiště sběratelského trhu do Česka. Tuzemští cyklisté vydělali peníze, zestárli a nostalgicky vzpomínají. Nejlépe to dokládá Tomova historka o koupi jednorožce SC 1.3 s návarkou na kotoučovou brzdu. Jaká je pravděpodobnost, že ti předmět aukce na americkém eBay vyfoukne Čech? U drtivé většiny retro komponentů malá, u Morati dnes hraničící s jistotou. Na tuzemský trh to přináší cenové pnutí. Komponenty za rozumnou cenu najdete spíš v Německu, případně dál.
Trpělivost titan přináší
Rada za všechny prachy (doslova). Někteří překupníci nebo i sběratelé v důsledku cenového pnutí vystavují komponenty za nesmyslné ceny s nadějí, že se někdo nechá strhnout chtíčem. Nesedejte jim na lep a nezoufejte. I dnes se dá udělat dobrý kup. Jen musíte trpělivě hledat na všech možných českých i zahraničních inzertních serverech. Být ochoten koupit celé kolo kvůli jednomu jedinému dílu nebo sednout do auta a ujet za prodejcem pár set kilometrů. Nemusíme připomínat, že až vysněný inzerát najdete, budou rozhodovat minuty.
Výměna jako cesta
Rada na závěr: Hledejte všechno a pokud narazíte na dobrý kup, neváhejte, kupujte! Ptáte se, proč se hnát za něčím, co nemá požadované parametry? Pak mrkněte na cyklobazar. Vedle prodejních inzerátů tam visí poptávky s titulkem: Vyměním. A to je jen špička ledovce. V Česku mezi sběrateli probíhá intenzivní výměna nesedících rámů a dalších těžko sehnatelných komponentů. Výměna je regulérní a celkem častá cesta, jak získat to, co chcete.
publikováno v časopise Velo 8/2023